Mastné kyseliny

MASTNÉ KYSELINY

Nasycené mastné kyseliny

Kyselina palmitová

Kyselina palmitová je nasycená mastná kyselina, která se v přírodě vyskytuje jako součást různých lipidů. Její chemická struktura obsahuje 16 atomů uhlíku a je jednou z nejběžnějších mastných kyselin v přírodě. V rostlinách se kyselina palmitová nachází především v semenech a olejích, například v palmovém oleji, oleji z kokosu a v některých druzích ořechů.

Na lidské tělo má kyselina palmitová několik účinků. Je zdrojem energie a může přispívat k udržení zdravé pokožky, neboť se podílí na tvorbě lipidové bariéry. V mírném množství může také podporovat zdravou funkci srdce a cév. Nicméně, konzumace velkého množství nasycených tuků, včetně kyseliny palmitové, může být spojena s rizikem vzniku srdečních onemocnění a obezity.

Kyselina palmitová má také terapeutické potenciály, například se zkoumá její vliv na zánětlivé procesy v těle. Je důležité mít na paměti, že nadměrná konzumace této kyseliny by mohla vést k negativním zdravotním dopadům, zejména u lidí s predispozicí k srdečním onemocněním nebo diabetu.

V těhotenství a při užívání některých léků by se mělo s příjmem kyseliny palmitové zacházet opatrně. Vzhledem k jejímu širokému výskytu v potravinách je však obvykle bezpečná pro většinu lidí. Kyselina palmitová je také zajímavá z historického hlediska, neboť byla jednou z prvních mastných kyselin, které byly izolovány a studovány.

MASTNÉ KYSELINY

Nasycené mastné kyseliny

Kyselina stearová

Kyselina stearová je nasycená mastná kyselina, která má chemický vzorec C18H36O2. Tato látka se v rostlinách vyskytuje především v semenech a olejích, kde plní funkci energetického zdroje. Je obvyklou součástí rostlinných olejů, jako je například kokosový olej a kakaové máslo.

Účinky kyseliny stearové na lidské tělo jsou rozmanité. Tato kyselina může přispět k udržení zdravé pokožky, neboť pomáhá udržovat její hydrataci a pružnost. Je také známá pro své potenciální protizánětlivé vlastnosti. Kyselina stearová se navíc podílí na regulaci hladiny cholesterolu v krvi, což může mít pozitivní vliv na kardiovaskulární zdraví.

Mezi přínosy kyseliny stearové patří její schopnost působit jako přírodní emulgátor, což znamená, že může pomoci stabilizovat směsi olejů a vody, což je užitečné v kosmetických a potravinářských produktech. Zajímavostí je, že kyselina stearová se v minulosti využívala v tradiční medicíně a kosmetice pro své zklidňující účinky na pokožku.

Bezpečnostní profil kyseliny stearové je obecně příznivý, avšak je třeba dbát na to, aby se její příjem neprováděl v nadměrném množství. Vysoké dávky mohou vést k nežádoucím účinkům, jako je zvýšení hladiny cholesterolu. Osoby s určitými zdravotními potížemi, jako jsou srdeční onemocnění nebo metabolické poruchy, by měly být opatrné a konzultovat užívání této kyseliny se svým lékařem.

Kyselina stearová je tedy významnou součástí rostlinných olejů, která nejen přispívá k zdraví rostlin, ale také má potenciál pozitivně ovlivnit zdraví člověka, pokud je užívána s rozumem.

Kyselina kaprylová (oktanová) je nasycená mastná kyselina s osmi atomy uhlíku, řazená mezi mastné kyseliny se středně dlouhým řetězcem. Její jméno je odvozeno od latinského caper (koza), protože byla spolu s kyselinou kapronovou a kaprinovou izolována z kozího mléka, kde spoluvytváří jeho typický pach. V rostlinné říši je jejím hlavním zdrojem tuk z dužniny plodů kokosovníku ořechoplodého, v němž tvoří několik procent mastných kyselin; vyskytuje se také v palmojádrovém oleji.

Mastné kyseliny se středně dlouhým řetězcem se v trávicím traktu vstřebávají rychleji než dlouhé, přecházejí přímo do portální krve a v játrech se snadno oxidují na energii, aniž by potřebovaly karnitinový přenašeč. Proto se oleje s jejich vysokým podílem (MCT oleje) používají v klinické výživě při poruchách vstřebávání tuků a v ketogenní dietě. Laboratorní studie naznačují také antimikrobiální účinky kyseliny kaprylové proti kvasinkám rodu Candida a některým bakteriím; klinické důkazy pro její užívání jako doplňku stravy jsou omezené.

Jako součást kokosového tuku je kyselina kaprylová bezpečná. Ve větším množství může způsobit nevolnost, průjem a křeče v břiše, zejména při nezvyklém příjmu MCT olejů. Kokosový tuk jako celek obsahuje převážně nasycené tuky, a proto se jeho vysoký příjem u osob se zvýšeným cholesterolem nedoporučuje.

Zajímavostí je, že kyselina kaprylová se v podobě esterů používá jako složka umělých mléčných aromat a jako rozpouštědlo v kosmetice.

Kyselina laurová (dodekanová) je nasycená mastná kyselina s dvanácti atomy uhlíku, pojmenovaná podle vavřínu (Laurus), v jehož plodech byla poprvé nalezena. Je hlavní mastnou kyselinou kokosového tuku, kde tvoří zhruba polovinu všech mastných kyselin, a proto se tuk z dužniny kokosovníku ořechoplodého označuje jako laurový; podobné složení má palmojádrový olej. Právě vysoký obsah kyseliny laurové dává kokosovému tuku jeho pevnou konzistenci při pokojové teplotě a nízký bod tání.

V lidském těle se kyselina laurová přeměňuje zčásti na monolaurin, monoglycerid, který v laboratorních studiích narušuje membrány některých bakterií, kvasinek a obalených virů; tento účinek se přičítá i tradičně uváděnému protimikrobiálnímu působení kokosového tuku. Z metabolického hlediska stojí na pomezí mezi středními a dlouhými mastnými kyselinami: vstřebává se rychle, ale zvyšuje hladinu celkového i LDL cholesterolu, byť zároveň zvyšuje HDL. Užívá se v kosmetice jako změkčující a pěnivá složka a je surovinou pro výrobu laurylsulfátu sodného.

Jako součást stravy je kyselina laurová bezpečná. Vzhledem k jejímu vlivu na krevní lipidy se však vysoký příjem kokosového tuku nedoporučuje osobám s vysokým cholesterolem nebo srdečními chorobami; odborné společnosti kokosový tuk neřadí mezi zdravé tuky navzdory rozšířeným tvrzením. Nadměrné množství může způsobit zažívací potíže.

Zajímavostí je, že kyselina laurová je významnou složkou mateřského mléka, kde se na ni pohlíží jako na jednu z látek přispívajících k obraně kojence před infekcemi.

Kyselina myristová (tetradekanová) je nasycená mastná kyselina se čtrnácti atomy uhlíku. Jméno nese podle muškátovníku (Myristica fragrans), z jehož tuku byla poprvé izolována a v němž tvoří většinu mastných kyselin. Mezi rostlinnými tuky se dále vyskytuje zejména v tuku z dužniny plodů kokosovníku ořechoplodého a v palmojádrovém oleji, kde tvoří pětinu až šestinu mastných kyselin; z živočišných zdrojů je bohatý mléčný tuk.

V lidském organismu má kyselina myristová zvláštní úlohu: enzymaticky se navazuje na koncový glycin mnoha bílkovin (N-myristoylace), čímž je ukotvuje k buněčným membránám a řídí přenos signálů uvnitř buňky. Zároveň patří k nasyceným mastným kyselinám s nejvýraznějším vlivem na hladinu LDL cholesterolu; studie naznačují, že v tomto ohledu působí silněji než kyselina palmitová. V malém množství podporuje tvorbu některých nenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem. V kosmetice slouží jako změkčovadlo a její ester isopropylmyristát jako nosič účinných látek.

Jako běžná součást potravy je kyselina myristová bezpečná. Vzhledem k jejímu vlivu na krevní lipidy je vhodné omezit vysoký příjem kokosového tuku a dalších zdrojů nasycených tuků u osob s poruchou metabolismu tuků nebo srdečně-cévním onemocněním. Na pokožce může u citlivých osob mírně dráždit.

Zajímavostí je, že muškátové máslo, tuk s dominantní kyselinou myristovou, se tradičně používalo zevně při revmatických bolestech, tento účinek se však přičítá spíše doprovodné silici než samotnému tuku.

Kyselina máselná (butanová) je nejkratší z běžných nasycených mastných kyselin — její řetězec tvoří pouhé čtyři uhlíky. Svůj název dostala podle másla (latinsky butyrum), v jehož tuku je vázána a z něhož se uvolňuje při žluknutí; odtud pochází její pronikavý, nepříjemně ostrý pach. V rostlinách se volná vyskytuje jen vzácně, obvykle je vázaná v esterech nebo vzniká až rozkladem tuků. V tomto průvodci ji uvádí orsej jarní.

Pro člověka je zajímavější než její rostlinný výskyt to, že hlavní množství této kyseliny si tělo vyrábí samo: střevní bakterie ji tvoří kvašením vlákniny v tlustém střevě. Vzniklý butyrát je základním zdrojem energie pro buňky střevní výstelky, podporuje soudržnost střevní bariéry a tlumí zánětlivé pochody ve sliznici. Právě proto se mastné kyseliny s krátkým řetězcem staly jedním z hlavních témat výzkumu střevního mikrobiomu a vlákniny ve stravě.

Jako složka potravin je kyselina máselná ve stopových množstvích neškodná a je běžnou součástí mléčných výrobků. V koncentrované podobě jde ovšem o žíravou látku dráždící kůži, oči a dýchací cesty. Podstatnější upozornění se ale týká rostliny: orsej jarní obsahuje protoanemonin a v čerstvém stavu, zvláště po vykvetení, je jedovatý — dráždí sliznice a vyvolává zvracení a bolesti břicha. Není to bylina pro nepoučeného sběratele a při potížích po požití je třeba vyhledat lékaře.

Zajímavostí je, že estery této kyseliny voní úplně jinak než ona sama: butylbutyrát a jemu podobné látky patří k typickým ovocným aroma ananasu a jablek. Rozdíl mezi žluklým máslem a ovocnou vůní tak dělá jediná chemická vazba.

MASTNÉ KYSELINY

MASTNÉ KYSELINY

Masné kyseliny jsou esenciální složky, které hrají klíčovou roli v metabolismu rostlin. Tyto organické sloučeniny jsou nezbytné pro růst a vývoj rostlin, neboť se podílejí na tvorbě energetických rezerv a jsou součástí membránových struktur. Z pohledu lidského zdraví mají mastné kyseliny rovněž zásadní význam. Některé z nich, jako omega-3 a omega-6, jsou považovány za esenciální, což znamená, že je člověk musí přijímat stravou, neboť je tělo nedokáže syntetizovat.

Mononenasycené mastné kyseliny

Mononenasycené mastné kyseliny jsou důležitou podskupinou mastných kyselin, které se vyznačují jednou dvojitou vazbou v jejich uhlíkovém řetězci. Tyto kyseliny hrají klíčovou roli v metabolismu rostlin a přispívají k různým biologickým funkcím. Z pohledu lidského zdraví jsou mononenasycené mastné kyseliny považovány za prospěšné, přičemž mohou přispět k regulaci hladiny cholesterolu a podpoře kardiovaskulárního zdraví.

kyselina olejová

Kyselina olejová je mononenasycená mastná kyselina, která se v přírodě vyskytuje převážně v rostlinných olejích, jako je olivový, slunečnicový a řepkový olej. Je to nejběžnější mastná kyselina v přírodě a nachází se také v avokádu, ořeších a semenech. Kyselina olejová má pro lidské tělo několik pozitivních účinků, včetně schopnosti snižovat hladinu „špatného“ LDL cholesterolu a zvyšovat hladinu „dobrého“ HDL cholesterolu, což přispívá k lepšímu kardiovaskulárnímu zdraví.

Mezi přínosy kyseliny olejové patří její protizánětlivé účinky. Kyselina olejová rovněž podporuje zdraví pleti.

Co se týče bezpečnosti, kyselina olejová je obecně považována za bezpečnou, avšak nadměrná konzumace tuků, i těch zdravých, může vést k obezitě a dalším zdravotním problémům. Osoby trpící alergiemi na ořechy nebo semena by měly být opatrné, neboť některé zdroje kyseliny olejové mohou vyvolat alergické reakce.

Zajímavostí je, že kyselina olejová byla historicky využívána v tradiční medicíně a kosmetice pro své blahodárné účinky na pleť a vlasy. Její přítomnost v rostlinných olejích ji činí důležitou složkou v mnoha přírodních léčivých přípravcích a kosmetických produktech.

Kyselina eruková je mononenasycená mastná kyselina s dvaadvaceti atomy uhlíku a jednou dvojnou vazbou v poloze omega-9. Je charakteristická pro semenné oleje brukvovitých rostlin: ve velkém množství ji obsahují semena ředkve olejné a penízku rolního, drobného plevele polí, jehož semena mají přes třetinu oleje s vysokým podílem kyseliny erukové. Původní odrůdy řepky olejky obsahovaly rovněž několik desítek procent této kyseliny; dnešní bezerukové odrůdy (canola, 00-řepka) byly vyšlechtěny právě tak, aby v nich téměř chyběla. Jméno je odvozeno od rodu Eruca (roketa).

Pro člověka nemá kyselina eruková výživový přínos; naopak se pokládá za nežádoucí složku jedlých olejů. V pokusech na zvířatech způsoboval její vysoký příjem ukládání tuku v srdečním svalu (myokardiální lipidóza) a změny srdeční činnosti, protože se v mitochondriích špatně oxiduje. Proto je její obsah v potravinách legislativně omezen a oleje z penízku a vysokoerukové ředkve slouží jako průmyslové suroviny, například pro maziva, plasty a biopaliva.

Semena penízku rolního ani ředkve olejné se proto k výrobě jedlého oleje nepoužívají a tradiční lidové užití těchto rostlin se nedoporučuje. Vedle kyseliny erukové obsahují jejich semena glukosinoláty, jejichž produkty mohou ovlivňovat činnost štítné žlázy.

Zajímavostí je, že směs kyseliny erukové a olejové známá jako Lorenzův olej se používá při adrenoleukodystrofii, vzácném dědičném onemocnění; toto lékařské využití nemá s bylinkářstvím nic společného.

Kyselina palmitolejová je mononenasycená mastná kyselina se šestnácti atomy uhlíku a jednou dvojnou vazbou v poloze omega-7. V lidském těle vzniká z kyseliny palmitové a tvoří součást tukové tkáně a kožního mazu; v rostlinných olejích je poměrně vzácná. Významnou výjimkou je olej ze semen makadamie celolisté, který obsahuje kolem pětiny kyseliny palmitolejové a patří tak k jejím nejbohatším rostlinným zdrojům; dále ji obsahuje olej z rakytníku řešetlákového a v malém množství olivový olej.

Kyselina palmitolejová je zkoumána jako takzvaný lipokin, mastná kyselina uvolňovaná tukovou tkání, která ovlivňuje metabolismus jater a svalů. Studie na zvířatech naznačují, že může zlepšovat citlivost na inzulin a působit protizánětlivě; výsledky u lidí jsou zatím nejednoznačné a její přínos z potravy není potvrzen. V kosmetice se oleje bohaté na omega-7 využívají pro dobrou vstřebatelnost a podobnost složení s kožním mazem, který s věkem tuto kyselinu ztrácí.

Jako součást makadamiového oleje je kyselina palmitolejová bezpečná a nežádoucí účinky nejsou popsány. Makadamiové ořechy mohou u citlivých osob vyvolat alergickou reakci, pro psy jsou jedovaté. Olej má vysoký obsah energie, s čímž je třeba počítat při jeho vyšším příjmu.

Zajímavostí je, že olej z makadamie díky vysokému podílu mononenasycených kyselin a nízkému obsahu polynenasycených dobře odolává žluknutí, a proto je oblíben v kosmetice i kuchyni.

Kyselina petroselinová je mononenasycená mastná kyselina s osmnácti atomy uhlíku, izomer kyseliny olejové, od níž se liší polohou dvojné vazby: nese ji na šestém uhlíku od karboxylové skupiny místo na devátém. Je chemotaxonomicky typická pro čeleď miříkovitých, podle petržele (Petroselinum) je také pojmenována. V semenech koriandru setého tvoří většinu mastných kyselin oleje, obvykle kolem tří čtvrtin, a nachází se i v semenech fenyklu, kmínu, mrkve nebo celeru; v jiných rostlinách se prakticky nevyskytuje.

Kyselina petroselinová sama nemá tradiční léčebné využití, tradiční užití koriandrových semen při trávicích potížích a nadýmání souvisí především se silicí obsahující linalool. Olej ze semen koriandru se však zkoumá jako potravinářská surovina: studie na zvířatech naznačují, že může snižovat hladinu cholesterolu, a v kosmetice se využívá pro protizánětlivé a hydratační vlastnosti. V lidském těle se metabolizuje odlišně než kyselina olejová a štěpením poskytuje kyselinu laurovou a adipovou. V Evropské unii je koriandrový olej schválen jako nová potravina pro doplňky stravy.

Olej ze semen koriandru je při běžném příjmu bezpečný. Koriandr může u citlivých osob vyvolat alergickou reakci, zejména u lidí s alergií na jiné miříkovité rostliny (celer, mrkev, fenykl) nebo na pyl pelyňku. Pro těhotné ženy a děti chybějí údaje o bezpečnosti vyšších dávek oleje.

Zajímavostí je, že kyselina petroselinová je pro průmysl zajímavá jako obnovitelná surovina, protože se z ní oxidativním štěpením získávají kyselina laurová a kyselina adipová, výchozí látky pro výrobu polyamidů.

Kyselina ricinolejová je neobvyklá mononenasycená hydroxymastná kyselina s osmnácti atomy uhlíku: od kyseliny olejové se liší hydroxylovou skupinou na dvanáctém uhlíku. Tvoří přibližně devadesát procent mastných kyselin ricinového oleje lisovaného ze semen skočce obecného a je příčinou jeho zvláštních vlastností, vysoké viskozity, rozpustnosti v alkoholu a hygroskopičnosti. V jiných rostlinách se prakticky nevyskytuje, malé množství vzniká v námelu.

Kyselina ricinolejová je zodpovědná za projímavý účinek ricinového oleje, tradičně používaného po tisíciletí. V tenkém střevě se olej štěpí lipázami a uvolněná kyselina působí na receptory prostaglandinu EP3 ve střevní stěně, čímž vyvolává silné stahy střeva a zvýšenou sekreci vody. Zevně se ricinový olej tradičně používá jako zvláčňující složka mastí a při péči o pokožku a vlasy.

Ricinový olej je dráždivé projímadlo s nepředvídatelně silným účinkem; může způsobit křeče v břiše, nevolnost, průjem a ztráty tekutin a minerálů. Nesmí se užívat při náhlých příhodách břišních, střevní neprůchodnosti a zánětlivých onemocněních střev a je kontraindikován v těhotenství, protože vyvolává i stahy dělohy. Samotný olej neobsahuje ricin, smrtelně jedovatou bílkovinu ze semen, která při lisování zůstává ve výliscích; syrová semena skočce jsou však velmi nebezpečná a i několik rozžvýkaných semen může být pro dítě smrtelných.

Zajímavostí je, že kyselina ricinolejová je průmyslovou surovinou pro výrobu polyamidu 11, sebakové kyseliny a leteckých maziv.

Kyselina sterkulová je vzácná cyklopropenová mastná kyselina s devatenácti atomy uhlíku, v jejímž řetězci je místo obvyklé dvojné vazby zabudován napjatý trojčlenný cyklopropenový kruh. Pojmenována je podle rodu Sterculia, k němuž patří lejnice smradlavá, tropický strom, jehož olejnatá semena obsahují kyselinu sterkulovou jako hlavní mastnou kyselinu, obvykle kolem poloviny všech kyselin oleje. Menší množství příbuzné kyseliny malvalové se nachází v semenech bavlníku a dalších slézovitých rostlin.

Pro člověka nemá kyselina sterkulová žádný doložený přínos; naopak je předmětem toxikologického zájmu. Její cyklopropenový kruh nevratně blokuje enzym stearoyl-CoA-desaturázu, který v organismu tvoří mononenasycené mastné kyseliny z nasycených. Semena lejnice se sice v oblastech jejího původu tradičně pražila a jedla a olej se používal k svícení a v lidovém léčitelství, tato použití se však dnes nedoporučují.

U zvířat vyvolává příjem cyklopropenových kyselin poruchy metabolismu tuků, ukládání tvrdých nasycených tuků v tkáních, u nosnic růžové zbarvení bílků a houbovitý žloutek, u ryb a hlodavců poškození jater a v dlouhodobých pokusech podporu nádorového bujení. Syrová semena lejnice u lidí způsobují nevolnost, zvracení a průjem. Bezpečné využití oleje vyžaduje odstranění cyklopropenových kyselin, čehož se u bavlníkového oleje dosahuje rafinací.

Zajímavostí je, že Halphenova zkouška, barevná reakce se sírou v sirouhlíku, byla dlouho základním testem pro odhalení příměsi bavlníkového oleje právě díky cyklopropenovým kyselinám.

Kyselina linolová je esenciální polynenasycená mastná kyselina, která hraje klíčovou roli v lidském zdraví a metabolismu. Tato kyselina je důležitá pro správnou funkci buněk a je nezbytná pro růst a vývoj. Kyselina linolová je považována za omega-6 mastnou kyselinu, což znamená, že ji tělo nedokáže syntetizovat a musí být přijímána stravou.

V rostlinách se kyselina linolová nachází především v semenech a olejích. Typickými zdroji jsou slunečnicový, kukuřičný, sójový a řepkový olej. Tyto rostlinné oleje jsou běžně používané v kuchyni a také se využívají v kosmetických produktech pro své prospěšné vlastnosti.

Účinky kyseliny linolové na lidské tělo zahrnují podporu zdraví srdce, snížení hladiny cholesterolu a zánětlivých procesů. Také se podílí na udržování zdravé pokožky. Mezi vedlejší účinky patří možnost alergických reakcí, které jsou však vzácné.

Přínosy kyseliny linolové zahrnují její schopnost zlepšovat metabolismus a přispívat k celkovému zdraví. Přispívá k udržení normální hladiny cholesterolu v krvi.

Pokud jde o rizika, kyselina linolová je obecně považována za bezpečnou, avšak v nadměrném množství může přispět k nerovnováze mezi omega-6 a omega-3 mastnými kyselinami, což může mít negativní vliv na zdraví. Osoby s určitými zdravotními problémy nebo ti, kteří užívají specifické léky, by se měly poradit s lékařem ohledně vhodného příjmu.

Zajímavostí je, že kyselina linolová byla historicky používána v tradiční medicíně a je stále předmětem výzkumu.

MASTNÉ KYSELINY

Polynenasycené mastné kyseliny

Kyselina alfa-linolenová

Kyselina alfa-linolenová je esenciální omega-3 mastná kyselina, která hraje klíčovou roli v metabolismu rostlin. Tato kyselina je důležitá pro růst a vývoj rostlin, neboť se podílí na tvorbě energetických rezerv a je součástí membránových lipidů. V rostlinách se nejčastěji vyskytuje v semenech a olejích, zejména v lněném oleji, konopném oleji, chia semínkách a v některých zelených listových zeleninách.

Pro lidské tělo má kyselina alfa-linolenová řadu příznivých účinků. Pomáhá snižovat hladinu cholesterolu, podporuje zdraví srdce a cév, a může mít protizánětlivé účinky. Je také důležitá pro vývoj mozku a zrakových funkcí, zejména u dětí a těhotných žen.

Mezi hlavní přínosy této kyseliny patří podpora kardiovaskulárního zdraví a imunitního systému. Dále se ukazuje, že může mít pozitivní vliv na psychické zdraví, včetně snížení příznaků deprese.

Co se týče bezpečnosti, kyselina alfa-linolenová je obecně považována za bezpečnou při běžném příjmu. Vysoké dávky mohou však způsobit vedlejší účinky, jako jsou žaludeční potíže nebo nadměrné krvácení, zejména pokud je užívána spolu s léky na ředění krve. Těhotné a kojící ženy by měly konzultovat užívání doplňků obsahujících tuto kyselinu se svým lékařem.

Zajímavostí je, že kyselina alfa-linolenová byla historicky používána v tradiční medicíně a v posledních letech je stále častěji předmětem výzkumu.

MASTNÉ KYSELINY

Polynenasycené mastné kyseliny

Kyselina gama-linolenová

Kyselina gama-linolenová (GLA) je omega-6 polynenasycená mastná kyselina, která hraje důležitou roli v metabolismu lipidů a syntéze prostaglandinů. Tato kyselina je zejména známá svými protizánětlivými účinky a schopností podporovat zdraví pokožky. GLA se v rostlinách nachází v olejích, jako je olej z brutnáku lékařského, černého rybízu a pupalky dvouleté.

Hlavní účinky kyseliny gama-linolenové na lidské tělo zahrnují podporu zdraví kardiovaskulárního systému a zlepšení stavu pleti; zkoumá se i v souvislosti s premenstruačním syndromem. Zkoumá se také v souvislosti se zánětlivými onemocněními, jako je artritida. Mezi vedlejší účinky lze zařadit možné zažívací potíže a alergické reakce, avšak tyto jsou vzácné.

Bezpečnost užívání kyseliny gama-linolenové je obecně vysoká při běžném užívání. Nicméně, lidé užívající léky na ředění krve by se měli před užíváním GLA poradit se svým lékařem, protože může zvýšit riziko krvácení. Těhotné a kojící ženy by měly být opatrné a konzultovat užívání s odborníkem.

Zajímavostí je, že kyselina gama-linolenová byla historicky používána v tradiční medicíně pro své léčebné vlastnosti, zejména při problémech s pletí a hormonálními nerovnováhami. Je také studována v souvislosti s neurologickými onemocněními a duševním zdravím.